Dnes se mi povedl husarský kousek..zmizet na celý den z dosahu všech požadavků a musů. Stoupám směrem k hradišti a venku se tak trochu "čerti žení". Déšť se sněhem u většiny městských obyvatel vyvolá úlek. Proto byly cesty liduprázdné. Vlhký ale mrazivý vítr mi dělal příjemnou společnost. Budil ve mě dojem dobrodružné výpravy, kde je třeba čelit nepřízni "osudu". Objevuji okolí svého nového domova. Sníh i přes mírné podmínky hned netaje, ale ulpívá na větvích, listech, tenké vrstvě ledu. Krajina působila jak pocukrovaná bábovka. Voněla promáčenou zeminou i po tlejícím listí. Vše ve mně vzbuzovalo slovy nevyjádřitelné nadšení, a proto radost pološeptem vydychuji v jazyku, kterému je lépe rozumět srdcem. Děkuji za zimu, klid a odvahu zastavit růst...prostě dát si pauzičku.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji !