Společně....potěšení na mé straně. A k tomu bonus v podobě netající nadílky. Sníh ve větvích stromů vytvářel výrazné kontury. V některých částech lesa naopak odrážel světlo a zimní minimalismus tak vůbec nepůsobil pochmurně. Vdechujeme mrazivý vzduch vonící po jehličí. Děti se často skloní k zemi. Nespočet stop v nich budil zvědavost poznat jejich "majitele". Chvílemi jdu sama na úplném konci. Tisknu spoušť s pocitem vděčnosti, uchovávám obyčejné chvíle, krajinu nebo červené tváře. Procházíme na pohled nekončícím prostorem. Cesta se někdy svažuje až se podlamují kolena. Do kopce pomaleji s výhledem...mladší ročníky houževnatě se smíchem a poznámkami k rozjímajícím jedincům. Je to tak, přesto mě láká je trochu pozdržet a vychutnat si společně tu báječnou chvilku místního TEĎ. Za nedlouho už vychutnáváme všichni. Na Krásné Hoře 520 m.n.m.. vybalujeme domácí toustíky. Dny se prodlužují, proto s návratem po 17 h. ještě dohlídneme na toho před sebou. Budiž pochváleno Světlo...
Komentáře
Okomentovat
Děkuji !