Žijeme tak trochu filmem COCO, takže se do představ našich dětí vlila velká dávka optimismu ohledně míst odpočinku. Fantazie o posmrtném životě se rozšířila o město plné zábavy, květů, dobré "španělské" muziky a přítomnosti průvodců - alebrijes.
Ve dveřích nejde přehlednout krásné kování. Zídka pod tíhou času ztrácí omítku, prorůstá a obrůstá zelení.
Jaro v plném proudu. Ledy a sníh taje. Naše nejstarší na vlastní kůži zakouší, že je to fakt, s kterým je potřeba počítat. Já v duchu trousím něco o nachlazení, ale shůry přitápí. Sundaváme bundy i svetry. A. mě ujišťuje, že jak rychle chodí, je jí opravdu teplo. Hned jsem klidnější :).
Vždycky mi připadají tak odvážné. Ze země, která se postupně otvírá sálá chlad. Všude suché listí, polámané větve a bláto...jsou jak královny Naděje.
A jak by řekli Dánové: trochu toho LYKKE nakonec.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji !