Indi VII.

Nemohla jsem moc daleko, proto jen na skok dojdu/užiju. Z lavičky zaklesnuté do vrstevnice se nabízel pěkný výhled. Zanedlouho jsem si všimla krmítka a rozvěšených pamlsků po stromech i keřích. Ptáci (hlavně sýkorky a brhlíci) se zastavili jen krátce. Skoro nebylo možné zaostřit. Bylo mi líto, že nemám jiný objektiv a zkusila jsem se drze postavit poblíž. Po chvilce se kolem mě rozhostilo takové švitoření, že jsem si to začala brát osobně. Jeden zvědavec mě ale nepovažoval za hrozbu. Se zájmem si prohlížel fotoaparát. Vydával při zaostření zvláštní zvuk-pípnutí. Zima není zatím tuhá, ale doba, kdy většina půdy není obdělávaná lidmi a nabízela by nesklizenou "úrodu", je ta tam. Remízky s bobulovitými keři jakbysmet. 

A tak se dělíme, abychom nepřišli o jejich potěchu.