Venku si to obvykle dokážu užít i při nevlídném počasí. Potkávám na cestě podobně zběsilé typy svižného kroku a ošlehanou tváří. Pokukujeme po sobě zachumlaní v nákrčníku, čepici a leckdy zahalení kapucí. Od přehrady fouká. Mlha v korunách stromů propouští drobné vločky. Stmívá se brzy...je advent. Ve škole i v práci docela spěch, ale tady stačí jen vnímat okolí. Přistihnu se jak se usmívám. Kortizol tu ustupuje tak rychle, že se chvílemi možná tvařím i pitomě. Zkouším svoje bosochodky, rozumějte barefootovou obuv (viz. první foto). Je to jen tenká gumová podrážka. Je cítit každý kamínek a zrovna je kolem nuly, tak mě zajímalo zdali kromě kamínků nepocítím mráz. Musím doznat, že jsem měkota a botky vyteplila velmi tenkou vložkou s termo-účinkem ...a učinkuje. Takže nadšení, pohodlí a volnost i v "zimě". Začala jsem v létě...balerínkami a vlastními huarache sandály. Byl to ale pokus s trvalými následky. Moje noha a já už jsme se nedokázali vrátit k původnímu obouvání.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji !