Vracím se z práce. Venku už se stmívá, ale nedokážu odolat myšlence provětrat hlavu. Byl to náročný den...týden? Je to dva a půl roku, co jsem nastoupila do zaměstnání a vyběhla ze skleníku domova. Nebyla to chvilka, ale celých 11 let. Čas "samoty" prodchnutý dětským žvatláním, procházkami nebo domácími pracemi. Čas, kdy se z extroverta stal poměrně uzavřený člověk v kruhu svých zálib a světe drž se...knih.
Teď je to jiné a je to fajn změna. Krom práce, se přidávají i nové vztahy a ty se časem mění. S ženami je takové přátelství jednoduché, ale u druhého pohlaví působím leckdy komicky. Vážím si náklonosti...zároveň na ni neumím úplně normálně reagovat. Štve mě to a tak to "házím výš" a věřím, že nebudu zbytečně vztahovačná ani hloupě naivní.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji !